Výměna vody
Doporučuje se, aby k výměně vody nedocházelo v příliš dlouhých intervalech. Jak známo, terčovci jsou ve své reakci velmi citliví na odpadní produkty ve vodě. Lze tedy dospět k míře, která se musí orientovat podle velikosti nádrže a počtu ryb. Přesněji vyjádřeno: čím větší akvárium a čím méně ryb obsahuje, o to méně často musí být voda měněna. V oblastech, kde se vyskytuje příliš tvrdá voda, musí být přidávaná voda měkčí , třeba z jiných oblastí.
Jak získat měkkou vodu
V základu známe tři druhy vody, kterými můžeme vylepšit tvrdší vodu vodovodní: dešťová voda, destilovaná voda a voda měkká z přírodních pramenů.
Dešťová voda:
Dešťová voda se tvoří vypařováním a je všeobecně velmi měkká. Je skoro úplně zproštěná od rozpustných minerálů. Protože však naše ovzduší je velmi silně znečištěno, převážně v průmyslových oblastech nemůžeme se již spoléhat na čistotu a kvalitu takové vody. Jen v případě, jsou-li průmyslové závody vzdáleny, jsou tím myšleny venkovské oblasti, ale i tyto jsou dnes znečištěny různými spady z ovzduší.
Destilovaná voda:
Nenamíchaná destilovaná voda je pro pěstování jakýchkoliv ryb nepotřebná. Je mrtvá. Teprve po smíchání s normální vodou s vodovodu nebo jinou přírodní, je možné ji používat pro pěstování a chov akvarijních ryb. Musíme pochopitelně znát jaké hodnoty má ta určitá voda. Přitom musíme brát v úvahu, že 1° karbonové (uhličitanové nebo také jednoduše -celková ) tvrdost má vodivost asi 30 uS a střední hodnota destil. vody je většinou kolem 2 uS . Vycházíme-li z tohoto poznání, dá se voda míchat dvěma metodami:
-
Hledání poměru směsi při znalosti KH. Máme zase k dispozici vodu ( vodovodní ) 20°KH. Požadovaná voda má mít 3°KH . Destil. voda přibližně 0°KH , z toho vyplyne tato směs:
Musíme 3 díly vody ( vodovodní ) smísit se 17 díly dest. vody, abychom získali vodu o 3°KH. -
Hledání poměru mísení při znalosti hodnoty vodivosti uS . Máme k dispozici vodu z potrubí ( vodovod ) 20°KH , to znamená 600 uS. Požadovaná voda pro chov je asi 100 uS. Z toho vyplývá s přihlédnutím ke zmíněným 2 uS u destilované vody tato směs:
Musíme 98 dílu vody (vodovodní) smísit s 500 díly dest. vody , abychom získali vodu 100 uS. vodivosti.
Úprava vody reverzní osmózou
Tato technologicky nejvyšší forma filtrace umožňuje odstraňovat z vody:
- 90 až 98% všech minerálních solí (dusičnanů, fluoridů, chloridů, síranů apod.)
- 95 až 98% těžkých kovů (olova, kadmia, chrómu, rtuti, baria apod.)
- a také arzen, selen, azbest, organické sloučeniny, bakterie (Cryptosporidium parvum, Escherichia coli aj.) a viry.
Jde přitom o fyzikální úpravu vody bez použití chemikálií.
Reverzní osmóza je založena na využívání jevu zvaného osmóza, který je známý z přírody. Jestliže jsou v přírodních podmínkách (to jest bez dodatečného tlaku) dva roztoky s rozdílnou koncentrací Iátek v nich rozpuštěných (např. voda s vyšším a nižším obsahem soli) odděleny polopropustnou membránou, pak molekuly čisté vody začnou přes tuto membránu přecházet z roztoku méně koncentrovaného do roztoku koncentrovanějšího, dokud se koncentrace roztoků na obou stranách membrány nevyrovná. Na membránu přitom působí tlak přecházejících molekul – tzv. osmotický tlak. Když však na koncentrovaný roztok působíme tlakem vyšším než je osmotický tlak, pak voda proudí opačným směrem a z koncentrovaného roztoku prochází čistá voda na druhou stranu membrány, zatímco rozpuštěné látky jsou odváděny do odpadu.
Reverzní osmózou můžeme dosáhnout vlastností destilované vody.
Okyselování vody
Okyselování vody se může dít třemi způsoby: přidáním kyseliny (např. fosforečné ), přidáním rašelinového extraktu ( výtažku ) nebo filtrováním resp. okyselováním přes speciální nádobu za pomocí vláknité rašeliny.
Použití kyseliny fosforečné je trochu problematické, lze to provádět jen za stálého měření pH hodnot, při použití kyseliny musí být vydatné vzduchování.
Ve velkém akváriu může několik kapek (ve velkém množství, nebo když jsou rychle podány) způsobit otravu kyselinou. Při tomto vzniku kyseliny dochází k silnému růstu nevítaných řas. Chovatel terčovců by měl svou vodu okyselovat slaběji reagujícími substancemi ( látkami ) získanými z rašeliny. Používání vláknité rašeliny se osvědčilo u většiny chovatelů jako nejpohodlnější a současně nejpoužívanější metoda.