Často čteme o černé vodě, v niž terčovci mají žít. Není tomu tak. Všechny druhy vod, v nichž nalézáme tyto živočichy, jsou smíšeny. Jak to? To závisí na složení půdy v řečišti Amazonky. Za tímto pojmem se neskrývá, ale jen přímá krajina, kterou řeka protéká, nýbrž celková oblast Amazonky a jejími stovkami přítoků a zase s jejich přítoky. Tato oblast svou rozsáhlostí skoro 8 mil. km2, je jíž hlavní tok přináší do údolí 100 000 – 300 000 m3/sec ( nízké a vysoké vody) a přitom plaví asi 20 t/sec. klesajících látek, nemůže přece při své rozsáhlosti vykazovat žádnou jednotnou vodu. Jenže tento hlavní tok na své tekoucí dráze o několika tisících kilometrů překonává spád jen několika stovek metrů, je také příslušně pomalý. Bylo by klamem očekávat, v takovém kraji, kde se všechno zelená a bují, živnou půdu.
Prales se musí rozvíjet vlastní silou, což se vysvětluje tím, že humusová vrstva, která se tvoří v evropských lesích jen jednou do roka, se tam tvoří permanentně stálým shozem z rostlin, resp. se obnovuje. Vysoké srážky 2000 až 3000 mm v roce se kromě toho starají o rychlý proces rozkladu a o příliv prakticky destilované vody do beztak již minerálně chudé říční vody.
Rozlišujeme tři různé typy vod, které jsou pro koryto Amazonky typické:
1. Bílá voda. Není tak bílá, jako je to spíše kalná břečka, která by každého akvaristu, který by spatřil tuto vodu, poděsí a opraví si dosavadní představy. V této vodě jsou právě již shora zmíněné klesající kalící látky rozpuštěny, které řeka připlavila na své cestě ze západních vysokých hor.
2. Čistá voda. V protikladu k uvedenému před tím je tato voda průhledná, často se zelenavým nádechem. Přitéká většinou ze severně položené vysočiny Guayana nebo z jižně položeného masivu centrální Brasilie.
3. Černá voda. Je to rovněž čistá, ale pro své tmavé zabarvení není při pohledu na ni tak průhledná. Způsobuje to listí, které se neustále do vody dostává. Šetření ukázalo ( Klinge 1971) že v oblasti Amazonky spadne na 1 ha ročně 15 t listí. K tomu ještě připadne asi 11 t kmenového dřeva a 2 t větví. Tyto všechny substance, které dostanou-li se do vody, se postarají o silně obohacení humusovými látkami.
bílá voda
černá voda
Protože v této oblasti chybí zcela vápno v půdě ( třeba cement je na horní Amazonce velmi cenný a stojí mnoho peněz ), je voda velmi měkká. Dále tu jsou ve vodě již zmíněné humusové látky, které vodě propůjčují nízkou pH hodnotu . Terčovci se nikdy neloví ve velkém proudu, nýbrž vždy na úzkých zónách při březích v blízkostí ústí řek, kde se vody mísí. Vždy je v jejich blízkostí dřevo, buď z poražených nebo zaplavených stromů a kořenů.
Nadměrné hodnoty mohou přirozeně diferencovat a být závislé na připlaveném množství vody řek. Z měření při vysoké vodě v blízkosti Puerto Narino, asi 50 mil západně od Leticie v květnu vyplynulo 110 micro-Simens při teplotě 26,4°C měřeno za poledne. Další měření vykázalo v době sucha a na jiných místech, dále východně položených míst, podstatně menší micro-Simens hodnoty a skoro vždy vyšší teplotní hodnoty.
V oblastech, v nichž se terčovci loví, chybí vodní rostliny skoro vždy. Břehy v takových místech jsou strmé a voda, která nepropustí světlo, zřejmě není rostlinám prospěšná. S Luxmetrem například byly naměřeny následující hodnoty světla v bílé vodě Amazonky:
několik cm pod hladinou = 15 000 luxů, naproti tomu jen 4 000 luxů v hloubce 50 cm. Kdo tedy tyto rybky nemá jen pro okrasu, může být bez starostí. Rostliny primárně pro své zdraví nepotřebují. Jinak je tomu ovšem, jestliže terčovec je od přírody na takové mírné světelné hodnoty navyklý, je vpuštěn do akvária, které je příliš jasně osvětleno a v kterém chybí přirozená „ochrana“, šeré světlo dělá dobře.