Terčovec pravý – Symphysodon Discus

Terčovec hnědý – Symphysodon Aequifasciatus Axelrodi

Terčovec zelený – Symphysodon Aequifasciatus Aequifasciatus

Terčovec modrý – Symphysodon Aequifasciatus Haraldi

Kultivované druhy terčovců

Doporučuje se, aby k výměně vody nedocházelo v příliš dlouhých intervalech. Jak známo, terčovci jsou ve své reakci velmi citliví na odpadní produkty ve vodě. Lze tedy dospět k míře, která se musí orientovat podle velikosti nádrže a počtu ryb. Přesněji vyjádřeno: čím větší akvárium a čím méně ryb obsahuje, o to méně často musí být voda měněna. V oblastech, kde se vyskytuje příliš tvrdá voda, musí být přidávaná voda měkčí , třeba z jiných oblastí.

Jak získat měkkou vodu

V základu známe tři druhy vody, kterými můžeme vylepšit tvrdší vodu vodovodní: dešťová voda, destilovaná voda a voda měkká z přírodních pramenů.

Dešťová voda:

Dešťová voda se tvoří vypařováním a je všeobecně velmi měkká. Je skoro úplně zproštěná od rozpustných minerálů. Protože však naše ovzduší je velmi silně znečištěno, převážně v průmyslových oblastech nemůžeme se již spoléhat na čistotu a kvalitu takové vody. Jen v případě, jsou-li průmyslové závody vzdáleny, jsou tím myšleny venkovské oblasti, ale i tyto jsou dnes znečištěny různými spady z ovzduší.

Destilovaná voda:

Nenamíchaná destilovaná voda je pro pěstování jakýchkoliv ryb nepotřebná. Je mrtvá. Teprve po smíchání s normální vodou s vodovodu nebo jinou přírodní, je možné ji používat pro pěstování a chov akvarijních ryb. Musíme pochopitelně znát jaké hodnoty má ta určitá voda. Přitom musíme brát v úvahu, že 1° karbonové (uhličitanové nebo také jednoduše -celková ) tvrdost má vodivost asi 30 uS a střední hodnota destil. vody je většinou kolem 2 uS . Vycházíme-li z tohoto poznání, dá se voda míchat dvěma metodami:

1.  Hledání poměru směsi při znalosti KH. Máme zase k dispozici vodu ( vodovodní ) 20°KH. Požadovaná voda má mít 3°KH . Destil. voda přibližně 0°KH , z toho vyplyne tato směs:
   Musíme 3 díly vody ( vodovodní ) smísit se 17 díly dest. vody, abychom získali vodu o 3°KH.
2. Hledání poměru mísení při znalosti hodnoty vodivosti uS . Máme k dispozici vodu z potrubí ( vodovod ) 20°KH , to znamená 600 uS. Požadovaná voda pro chov je asi 100 uS. Z toho vyplývá s přihlédnutím ke zmíněným 2 uS u destilované vody tato směs:
   Musíme 98 dílu vody (vodovodní) smísit s 500 díly dest. vody , abychom získali vodu 100 uS. vodivosti.

Úprava vody reverzní osmózou

Tato technologicky nejvyšší forma filtrace umožňuje odstraňovat z vody:

• 90 až 98% všech minerálních solí (dusičnanů, fluoridů, chloridů, síranů apod.)
• 95 až 98% těžkých kovů (olova, kadmia, chrómu, rtuti, baria apod.)
• a také arzen, selen, azbest, organické sloučeniny, bakterie (Cryptosporidium parvum, Escherichia coli aj.) a viry.

Jde přitom o fyzikální úpravu vody bez použití chemikálií.

Reverzní osmóza je založena na využívání jevu zvaného osmóza, který je známý z přírody. Jestliže jsou v přírodních podmínkách (to jest bez dodatečného tlaku) dva roztoky s rozdílnou koncentrací Iátek v nich rozpuštěných (např. voda s vyšším a nižším obsahem soli) odděleny polopropustnou membránou, pak molekuly čisté vody začnou přes tuto membránu přecházet z roztoku méně koncentrovaného do roztoku koncentrovanějšího, dokud se koncentrace roztoků na obou stranách membrány nevyrovná. Na membránu přitom působí tlak přecházejících molekul – tzv. osmotický tlak. Když však na koncentrovaný roztok působíme tlakem vyšším než je osmotický tlak, pak voda proudí opačným směrem a z koncentrovaného roztoku prochází čistá voda na druhou stranu membrány, zatímco rozpuštěné látky jsou odváděny do odpadu.

Reverzní osmózou můžeme dosáhnout vlastností destilované vody.

Okyselování vody

Okyselování vody se může dít třemi způsoby: přidáním kyseliny (např. fosforečné ), přidáním rašelinového extraktu ( výtažku ) nebo filtrováním resp. okyselováním přes speciální nádobu za pomocí vláknité rašeliny.

Použití kyseliny fosforečné je trochu problematické, lze to provádět jen za stálého měření pH hodnot, při použití kyseliny musí být vydatné vzduchování.

Ve velkém akváriu může několik kapek (ve velkém množství, nebo když jsou rychle podány) způsobit otravu kyselinou. Při tomto vzniku kyseliny dochází k silnému růstu nevítaných řas. Chovatel terčovců by měl svou vodu okyselovat slaběji reagujícími substancemi ( látkami ) získanými z rašeliny. Používání vláknité rašeliny se osvědčilo u většiny chovatelů jako nejpohodlnější a současně nejpoužívanější metoda.

Amazonská řeka Rio Amazonas svět. veletok v Již. Americe největší na světě svou vodností. Průměrný průtok v ústí 220 000 m3/s. s plochou povodí 6,14 mil km2 a délkou toku 7025 km.( pramenný tok Ucayli-Apurimac ). Povodí Amazonie zabírá skoro 2/5 povodí celé Jižní Ameriky největší část je v Brazílii. Amazonie protéká rovníkovým pásmem, bohatým na srážky ( roč. 1500 – 3000 mm ). Za pramen se považuje řeka Apurimac, pramenící v již. Peru, je to zdrojnice Ucayali. Vlastní Amazonka vzniká soutokem Maraňonu, který rovněž pramení v záp. Kordiléře v Peru (ve výšce 400 m n. m. vtéká do Amazonské nížiny), s Ucayali.

Amazonská nížina, Amazonia – rozsáhlá nížina v Již. Americe v povodí Amazonie rozlohou asi 5 mil. km2. Rozkládá se od And k Atlantickému oceánu. Je největší aluviální nížinou na Zemi. (Půdy, které jsou zaplavovány povodněmi, vody přinášejí sedimentační záplavový materiál). Amazonská nížina je velmi řídce osídlena, vlhké trp. pralesy.

Od soutoku obou řek má název Amazonas, po ústí Negra se nazývá Solimóes. Šířka řečiště je u m. Iquitos 1800 m, u Tabatingy ( hranice Peru- Brazílie) 2500m, dále 5 – 10 km, u m. Óbidosu se úží na 1800 m s hloubkou 100 m. Na dolním toku Amazonie je řečiště široké 20 km, v ústí však je to až 250 km. Průměrná hloubka je 60 m, průměrná rychlost toku 0,7 m/s.

Amazonie unáší roč. asi 1 mld. t. kalu a písku, ( břehy a dno řeky se skládají z jílovitého pískovce a křemene). Před ústím do Atlantského oceánu se koryto větví v několik ramen, v ramenu Para vytváří nálevkovité ústí. Přílivová vlna (pororoca – obrovské vlny dosahující výšky 5 – 6m ), proniká až 1400 km proti proudu.

Amazonská řeka protéká Brazílii a po velkých částech republik Venezuely, Columbie, Ecuadoru, Peru a Bolivie.

Na horním toku Amazonské řeky při peruánské hranici nazývají domorodci Amazonskou řeku „Tunguragua“ (Marańon). Amazonská řeka shromažďuje v řečišti téměř veškeré vodní živočišstvo Již. Ameriky. Řeka přijímá po obou stranách svého toku asi na 200 přítoků. Na amazonské řece počíná údobí záplav počátkem ledna na horním toku v únoru střední tok březen, duben. V červnu dosáhne největší výše a počíná klesati. Stoupání trvá asi 120 dní, 17 m nad normálním stavem vody, za maximum klesání je 10 m pod normálem.

Amazonskou řeku objevil r. 1500; Vicente Yaňez Pinzon při jejím ústí a nazval ji „Paricura“, ale dále ji nezkoumal. R. 1541 vojenský velitel Orellana se poprvé po ní plavil od ústí řeky Napa až do Atlantského oceánu. První vědecká výprava byla podniknuta v. l. 1743-1744, dále v roce 1819-1820 známým badatelem „Alexandrem Humboldtem“.

Voda se dělí podle barvy na čirou, černou a bílou. Jílovitě žlutá, kalná bílá voda, řeky Rio Amazonas, Rio Solimoes atd. Rio Negro patří k řekám s černou průhlednou kávově hnědou vodou. Černá voda je průhledná, ale velmi chudá na minerály. Tato voda mívá hodnoty pH 4,5 – 6,0, a velmi malá vodivost. Řeky s bílou vodou co přitékají z And přivádějí do říčního systému velké množství sedimentu a minerálu jejich pH se dostává nad 6,5.

Hlavní přítoky Amazonky 

zdrojnice: Ucayali, Apurimac, Urubamba, Maraňon,

přítoky zleva: Napo, Putumayo, Japurá, Negro Trometas,

přítoky zprava: Javari, Jurua, Purus, Madeira-Mamore, Tapajós, Xingú, Tocantins

Pro terčovce rozlišujeme hlavně tato loviště:

1/ Rio Negro a s jejím levým břehem od ústí Rio Branco (Bílá řeka) na severu až asi k ústí Ria Cueiras, asi 60 km od Manus. Zde se nalézají S. discus (Heckel)

2/ dolní tok Amazonky, asi od ústí Ria Madeira kolem Belem a Maraja v ústí delty. Zde se nalézá hlavně hnědý terčovec , S. aequifasciata axelrodi

3/ střední Amazonka ( jmenuje se zde Rio Solimoes ), asi od ústí Rio Negro vzhůru až přes Tefé, v oblasti Lago Manacapuru a v Riu Purus. Zde nalézáme vedle hnědých variant také modrý terčovce S. aequifasciata. haraldi.

4/ horní Amazonku od Tefé, přes Leticií ve směru Iquitos, jakož i v Riu Putumayo. Zde se nalézá zelený terčovec. S. aequifasciata aequifasciat.

Při těchto údajích jde přirozeně o převzaté zjištění. Exaktní ohraničení zřejmě nebude také možné, protože ani neexistuje.

Discus v Orinoku

Orinoko – špan. Rio Orinoko, fran. Orénoque. Do velikosti třetí veletok Již. Ameriky dlouhá 2062 km ( uvádí se též 2500 km ), povodí 944 000 km2, střední roční průtok 18 000 m3/s. Pramení na západním svahu horského hřbetu Sierra Parima ve Venezuele, část toku Orinoka je hranice s Kolumbii. Orinoko tu protéká Guayanskou vysočinou a severními Andami, zde se obrací na východ a sleduje okraj vysočiny. Tichý tok Orinoka, oživuje nesčetné množství ptactva. Veletok zde dosahuje šíře 2000 – 2600 m, zúžení je jen u Ciudad Bolivar ( Angostura ) na 800m. Z levé strany přijímá jen malé přítoky, z pravé velké Rio Caura a Caroni. Vodu Orinoka uchvacuje mořský proud a unáší ji až do Karibského moře.

Orinoko objevil r. 1499 Alonzen de Ojeda, r. 1531 Diego de Ordaz plul proti proudu až 160 km do vnitrozemí. Vědecká výprava r. 1800 A. Humbold.

Čteme-li v časopisech a magazínech něco o terčovcích, máme zato, že tito živočichové žijí jenom v Amazonce a v několika jejich přítocích. Poněvadž je to pro mnohé vědce v náčrtu pohodlné, jmenují jen tyto řeky. Nelze ale pochopit, proč terčovci by neměli být k nalezení také v jiných lokalitách I když byla Amazonka pravlastí těchto ryb, pak by se přece mohly během doby, již jen ročně se opakujícími povodněmi, dále rozšířit.

Takto posuzováno, bylo by se muselo jednou hledat. Hledalo se a přišlo se že terčovci se vyskytují i v Orinoku. Zatím se vyskytuje jen lovná stanice v blízkosti Puerta Careňo, kde Rio Meta se vlévá do Orinoka. Tato malá vesnička má jen jednou týdně letecké spojení s okolním světem ( Bogota ). Poněvadž se ulovené rybky teprve v Bogotě sádkují pro přepravu, je možné, že výskyt terčovců v Orinoku ještě není tak znám i když se rybky z horní Amazonky (Leticia) dopravují také přes Bogotu.

Tímto zjištěním byla například silně otřesena teze „dolní Amazonka – hnědý terčovec“, „střední Amazonka – modrý terčovec“ a „horní Amazonka – zelený terčovec“. Mnoho ryb v Orinoku má růžový třpyt, toto ovšem nemusí být poznávacím znamením, neboť červenohnědé řečiště ovlivňuje např. barvu ryb.

Prales se musí rozvíjet vlastní silou, což se vysvětluje tím, že humusová vrstva, která se tvoří v evropských lesích jen jednou do roka, se tam tvoří permanentně stálým shozem z rostlin, resp. se obnovuje. Vysoké srážky 2000 až 3000 mm v roce se kromě toho starají o rychlý proces rozkladu a o příliv prakticky destilované vody do beztak již minerálně chudé říční vody.

Rozlišujeme tři různé typy vod, které jsou pro koryto Amazonky typické:

1. Bílá voda. Není tak bílá, jako je to spíše kalná břečka, která by každého akvaristu, který by spatřil tuto vodu, poděsí a opraví si dosavadní představy. V této vodě jsou právě již shora zmíněné klesající kalící látky rozpuštěny, které řeka připlavila na své cestě ze západních vysokých hor.

2. Čistá voda. V protikladu k uvedenému před tím je tato voda průhledná, často se zelenavým nádechem. Přitéká většinou ze severně položené vysočiny Guayana nebo z jižně položeného masivu centrální Brasilie.

3. Černá voda. Je to rovněž čistá, ale pro své tmavé zabarvení není při pohledu na ni tak průhledná. Způsobuje to listí, které se neustále do vody dostává. Šetření ukázalo ( Klinge 1971) že v oblasti Amazonky spadne na 1 ha ročně 15 t listí. K tomu ještě připadne asi 11 t kmenového dřeva a 2 t větví. Tyto všechny substance, které dostanou-li se do vody, se postarají o silně obohacení humusovými látkami.

bílá voda

černá voda

Protože v této oblasti chybí zcela vápno v půdě ( třeba cement je na horní Amazonce velmi cenný a stojí mnoho peněz ), je voda velmi měkká. Dále tu jsou ve vodě již zmíněné humusové látky, které vodě propůjčují nízkou pH hodnotu . Terčovci se nikdy neloví ve velkém proudu, nýbrž vždy na úzkých zónách při březích v blízkostí ústí řek, kde se vody mísí. Vždy je v jejich blízkostí dřevo, buď z poražených nebo zaplavených stromů a kořenů.

Nadměrné hodnoty mohou přirozeně diferencovat a být závislé na připlaveném množství vody řek. Z měření při vysoké vodě v blízkosti Puerto Narino, asi 50 mil západně od Leticie v květnu vyplynulo 110 micro-Simens při teplotě 26,4°C měřeno za poledne. Další měření vykázalo v době sucha a na jiných místech, dále východně položených míst, podstatně menší micro-Simens hodnoty a skoro vždy vyšší teplotní hodnoty.

V oblastech, v nichž se terčovci loví, chybí vodní rostliny skoro vždy. Břehy v takových místech jsou strmé a voda, která nepropustí světlo, zřejmě není rostlinám prospěšná. S Luxmetrem například byly naměřeny následující hodnoty světla v bílé vodě Amazonky:

několik cm pod hladinou = 15 000 luxů, naproti tomu jen 4 000 luxů v hloubce 50 cm. Kdo tedy tyto rybky nemá jen pro okrasu, může být bez starostí. Rostliny primárně pro své zdraví nepotřebují. Jinak je tomu ovšem, jestliže terčovec je od přírody na takové mírné světelné hodnoty navyklý, je vpuštěn do akvária, které je příliš jasně osvětleno a v kterém chybí přirozená „ochrana“, šeré světlo dělá dobře.

Můžete si prohlédnout výsledky a fotografie seřazené podle umístění v kategorii otevřeného šampionátu. Vyfotili jsme pro Vás prvních patnáct umístěných ryb. Celkem bylo na výstavě 92 terčovců.

1. místo chovatel Jozef Pejša, ČR, Plošně červený, celkem bodů 237

2. místo chovatel Karel Ospalý, ČR, barevně nezařazený, celkem bodů 235

3. místo chovatel Udo Thraen, D, Tečkovaný, celkem bodů 234

4. místo chovatel Karel Ospalý, ČR, Plošný tyrkys, celkem bodů 222

5. místo chovatel Peter Federič, SR, Pruhovaný tyrkys, celkem bodů 220

6. místo chovatel Karel Ospalý, ČR, Plošný tyrkys, celkem bodů 219

7. místo chovatel Peter Federič, SR, Tečkovaný, celkem bodů 218

8. místo chovatel Nguyen Duc Binh, VNM, Pigeon Blood, celkem bodů 218

9. místo chovatel Nguyen Duc Binh, VNM, Pigeon Blood, celkem bodů 216

10. místo chovatel Pavel Picka, ČR, Tečkovaný, celkem bodů 213

11. místo chovatel Peter Federič, SR, Tečkovaný, celkem bodů 211

12. místo chovatel Radek Kučera, ČR, Plošně červený, celkem bodů 206

13. místo chovatel Ján Kudrna, ČR, Pigeon Blood, celkem bodů 204

14. místo chovatel Michal Melkus, ČR, Plošně červený, celkem bodů 203

15. místo chovatel Antonio Greco, ITA, Pigeon Blood, celkem bodů 202